#35: Suicide forest Jukai

Suicide, it's a suicide. Kdo by řekl, že i sebevrazi budou mít svoje oblíbené místo pro svou zábavu...Asians. Jo, populárním místem pro sebevraždy se stal Japonský les Jukai nacházející se poblíž Fuji, kde se každým rokem zabije zhruba sto lidí. Nejčastějším typem sebevraždy je  oběšení a předávkování. Oběšení výchází skoro vždy. Předávkování není tak efektivní kvůli delší doby procesu.

 

Hned při vstupu do lesa návštěvníky přivítá poměrně vtipná cedule, která se ještě naposledy lidem snaží domluvit větou 'Život je vzácný dar od tvých rodičů. Prosím, mysli na své rodiče a příbuzné. Nedus to v sobě a mluv o svých problémech.' Celkem rád bych viděl statistiku pojednávající v kolika případech cedule fungovala.

Lesem vede turistická stezka, kterou sem tam obklopují zábrany a nápisy, varující náštěvníky, aby ze stezky nesešli kvůli snadnému zabloudění. Já jako nevím ale myslím si, že ukazatele 'sebevrazi tudy' by fungovaly asi stejně (haha).

Pokud se teda někdo vydá na výlet mimo stezku, má vysoce pravděbodnou možnost odnést si nějaký suvenýr. Už na parkovišti před Jukai parkují opuštěná auta. Po celém lese se válí sebevražedné dopisy, bižuterie, oprátky,stany, hadry atd. Při troše štěstí se dají objevit části kostry nebo čerstvý sebevrah - živý, či mrtvý. 

Velkou část lesu v těchto částech lemují barevné provazy a pásky, použité lidmi, kteří se obávali, že se ztratí v případě, že by si svůj čin rozmysleli. Zachytili si proto pásku na začátek trasy a táhli ji až na určené místo aktu. Pokud si teda turista vyhlídne nějakou pásku, má možnost, že na druhé straně objeví poklad.

Pokud teda budete mít náhodou cestu do Japonska a úplnou náhodou kolem Fuji, Jukai je tím ideálním tipem na výlet pro celou rodinu. Zdroj ZDE.

#34: Asger Carlsen

Existuje asi milion cest, kterými se může bizár ubírat. V některých funguje více, v některých zase méně. Jedna z nejlepších oblastí, kde se dá bizár kvalitně realizovat je určitě lidské tělo a jeho možná deformace jakkýmkoli způsobem. A to nejspíš dobře ví i tenhle zmrd.

Asger Carlsen je devětatřicetiletý Dánský fotograf žijící v New Yorku, který se v začátcích živil focením pro policii a poté přešel k focení reklam do časopisů. Mezi jeho nejznámější práce patří dnes už kultovní mindfuck způsobený  'zdvojením' páru očí na jednom ksichtu.

Za jeho první zásadní (rozuměj bizarní) krok se dá považovat sbírka s názvem 'Wrong', kde Carlsen použil digitální úpravy. Název vznikl díky sebekritickosti autora. V rozhovoru se dokonce nechal slyšet, že je nasrán svojí prací, kvůli toho, že mu objekty na fotkách připomínají nemoce ze 17. Století. Na fotkách jdou vidět šílenosti jako divné humanoidní hmoty, lidé s primitvníma dřevěnýma protézama apod.

Druhým zásadním dílem je pak fotografická sbírka 'Hester', pojmenovaná podle ulice, ve Carlsenteré žije. Tato kolekce se zaobírá nahotou žen. Poznat, zda jde opravdu o ženy můžete maximálně podle kun...genitálií. Celá myšlenka 'Hester' je prý o historických ideálech lidského těla dosažených pomocí řemeslných dovedností...No, po prohlédnutí zmíněných fotek jsem si vybavil možná tak výtvarné řemeslo už dříve zmíněného Johna. U. Abrahamsona. Bez dalších zbytečných keců kolem nabízím ochutnávky.

#33: Taxidermy Babe

Kanál Vice sere v poslední době na youtube desítky zajímavých dokumentů (Jeden už byl použit v článku o rituálním mrdání oslů). Když jsem se těmahle dokumentama proklikával, narazil jsem na video, které pojednává o vycpávání zvířat. Obecně mě téma taxidermie určitým způsobem uchvacuje (za vycpaného jelena u nás vyndáte cca 65 tácků), takže po přečtení názvu 'The World's Hottest Taxidermist' jsem prostě kliknout musel!

Takže kdo je podle Vice nejvíc hot taxidermistka světa? Jmenuje se Divya Anantharaman, mimo taxidermii se živí jako módní návrhářka a pochází z Hinduistické rodiny. Její záliba ve vycpávání zvířat je pro ní skoro jako fet. Když nemá po ruce mršinu na vycpání nemá problém si ji sama obstarat. Pokud čekáte, že vám Divya nabídne vycpání klasických myslivecký trofejí, jste na omylu. Její záliba v módě so totiž prolíná i v tomto koníčku. Můžete proto vidět myši ověšené korálema, řetězy a podobnou bižuterií. Za zmínku stojí i taxidermia alá mutant, o čemž svědí třeba dvouhlavé kuře.

Kromě všech těchto poznatků (a super momentu objevení zaskočeného kousku mrkve v hrdle) dokument ukazuje to nejzásadnější - a to celkový proces vycpávání od záčátku až dokonce. Všechno začíná u pasti, do které je úspěšně chycen svišť. Všeobecné nadšení jde pořádně znát. Za všechno mluví prohlášení "He's dead and he's gonna turn into a piece of art" . Druhým krokem je dost graficky vyobrazené stahování z kůže prokládané Divyiným monologem o fascinaci anatomií. Vice se s tím nesere a i přes všudypřítomné hejty a filtr 18+ ukázalo v téhle části naprosto všechno. Následuje opečování kůže, její následný návlek na model z polyuretanové pěny a kosmetické úpravy. Výsledek v titulcích, kde svišť pózuje s čejnem a dolarem v ruce stojí za to.



Jo. když si rozjedete video, mrknete na like/dislike bar a komenty, uvidíte stovky pussies. Můj názor ale zní: Vycpávejte! a Hromadně! I ty si mrdni svou krysu lopatou a vypreparuj ji na tajňačku ve sklepě. Vycpávání lidí je budoucnost!

#32: Freaky Eaters

Po delší době tu mám další díl kulantních bizárů. Dneska hrábnu mezi klenoty televizních pořadů. Z obskurností, které lze vidět v Televizi jsme na blogu už zmínili šílenost o podivných návycích a kultovního Farmára  hledajícího si bábu, kterou vysílají naši bratia. 

Včera jsem však po několika náhodných kliknutích na youtube narazil na reality show nazývající se Freaky Eaters, kterou se může pochlubit kanál BBC three a TLC. Verze pořadu TLC má samozřejmě šílenější případy. Je tomu tak hlavně proto, že je z USA. Pořad se zabývá extrémními připady  lidských stravovacích návyků.

Co jde teda v téhle srandě všechno vidět? Pro ukázku jsem vytáhl dva případy.

 První je o obtloustlé ženské živící se valnou částí života pouze bramborami se sýrem. Po několika emočních výlevech o tom, jak je těžké s touho závislostí žít příchází na scénu test. Manžel tlusté svině se  pokusí obohatit její  jídelníček o zeleninu. Konzumace se nezdaří. Manželka se po očichání brokolice zhroutí. Brek je přerušován občasným dávením, způsobeným díky zápachu oné ďábelské zeleniny.

Druhý případ nás vede do rodiny, kde matka není schopná dostat skrze hrdlo cokoliv, co má pevné skupenství. Živí se proto pouze tekutinama. Po tomto faktu přichází pár keců o nedostatku energie. Bizarní moment nastává ve chvíli, kdy je na stole večeře. Vyjma matky všichni spokojeně hodují. Aby to ale rodině nebylo blbé a aby matka nebyla vynechávána z této tradice, řeší problém tím, že rozžvýkaná sousta před požitím vždycky vyplivne do přiložené sklenice. Po několika soustech tvoří obsah sklenice  zajímavý koktejl.

 Další díly potom pojednávají spíš o Amerických klasikách v extrémnějším rozmezí. Můžeme tedy najít závislot na jezení cheeseburgerů, hranolek, javorového syrupu nebo třeba zmrzliny. Je samozřejmě jasné  že neexistuje díl, kde by nějaký účastník urgentně fetoval zeleninu...

#31: Donkey Sex Tradition

Dneska bude oslí speciál, který určitě potěší každého milovníka zvířat. Na severu Kolumbie existuje město, kde je součástí vyrůstání každého chlapce sex s oslem, který probíhá, dokud si nenajde přítelkyní. Takže to tam je denní chleba a podle toho, co sem se dozvěděl z dokumentu, tak to berou jako zaučování a baby to neřeší. V dokumentu hlavně válí domorodci, kteří nešetří detaily. První jde na řadu malý kluk, který začne popisovat, jak si osla připraví a potom to něžně dokončí. Nejvíc mě ale zaujal dospělý chlápek, který prohlásil, že měl přes 100 oslů a jeho láska ho neopustila ani potom, co se oženil. Jeho příběh, jak šel z práce a uviděl těhotnou oslicí s parádní prdelí mě odrovnal. No každopádně, jak uviděl tu oslici, tak položil kolo, oslici trochu osahal a pak ji vzal za křoví. V dokumentu ho můžete vidět i v cenzurované akci, ale tohle kliknutí už nechám na vás.

Záživné povídání kluka probíhá od 5:20 a milovník prdelí jde na povídání od 10 minuty a zakončí to v 13 minutě. 

-Specter

#30: Lucifer Valentine

Jméno Lucifer Valentine, musí znát každý obdivovatel kvalitního filmu. Lucifer je autorem Vomit Gore Trilogy, která obsahuje následující díla: Slaughtered Vomit Dolls (2006), ReGoregitated Sacrifice (2008) a Slow Torture Puke Chamber (2010). Jak napovídá název trilogie, zvratkama a krví se nešetří. Kdo nemá rád zvratky, tak by se měl vyhnout jeho filmům, protože Lucifer trpí emetofilii a libuje si ve zvracení. Dneska se však podíváme jenom na Lucifera, protože jeho trilogie dostane vlastní článek (budu to muset dát celé znova, takže určitě příjemně strávený večer).

Lucifer byl odmalička vychováván jako satanista a je na to patřičně hrdý. Vyrůstal v rybářské vesnici V jižní Africe a tady končí, co o něm víme, protože je to zvracené hovado a musí chránit jeho pravou identitu. Lucifera už pronásledovala řada stalkerů a náboženských fanatiků, kteří vyhrožovali jemu i jeho rodině, takže na radu právníka chrání svojí pravou identitu. Kdo neviděl jeho filmy, tak si určitě říká, proč mu někdo vyhrožuje, ale následujících pár faktu to určitě vysvětlí.

Lucifer vyrůstal s jeho autistickou sestrou, která ho silně ovlivnila jako umělce a člověka, a je důvodem, proč natáčí filmy. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby s ní Lucifer neměl incestní vztah a ona kvůli němu nespáchala sebevraždu. Jeho sestra byla mentálně nestabilní a utopila se ve vaně, protože si Lucifer našel jinou holku. Sestra zkopírovala sebevraždu hlavní představitelky ze Slaughtered Vomit Dolls, která je Luciferovou přítelkyní. Jeho sestra tuto scénu dokonce několikrát předtím napodobovala a chtěla, aby ji u toho Lucifer natáčel. Tato scéna jde vidět v reGoregitated Sacrifice.

S Dantezem jsme vybrali jednu z perliček z jeho rozhovoru.

V rozhovoru se Lucifera ptali, jaké má další schopnosti, kromě kamerování a web designu. Ve zkratce řekl, že rád zohavuje krásné dívky, které nechá podepsat smlouvu na natáčení a potom je řeže žiletkami a nožem a pije jejich krev, kterou jim pak plive do tváře. Pak nějaké to dušení a takové klasické hrátky a zakončil to perličkou, že specialita jeho sestry byla, že snědla puding a pak mu ho vyzvracela do pusy. Puding podle něho chutnal překvapivě dobře.

Příště se můžete těšit na článek o jeho trilogii a určitě další zajímavé detaily z jeho zvracejících příhod.

Zbytek rozhovoru ZDE.

Tady taky jeden zajímavý rozhovor.

Kdyby si chtěl někdo objednat originál jeho trilogie nebo další zvracené díla, tak tady: http://www.unearthedfilms.com/

-Specter

#29: Trevor Brown

Posledním kreslířským skvostem, kterému jsem věnoval jeden kout (ty vole, to zní debilně) byla nahozena laťka bizarnosti hodně vysoku. Dneska snad ale přinesu něco, co by mohlo svou zvráceností Abrahmsonovi alespoň trocho konkurovat. Trevor Brown totiž za tu zmínku a čas určitě stojí...

Co je na tomhle umělci ale tak Bizarního? Brown totiž naprosto geniálně kombinuje nevinné cute objekty (povětšinou panenky a další hračky) s absolutně odvrácenými tématy, zaobírající se  v mnoha případech sexuálními perverzemi. Většinou jde o fetiše (sado maso, latex...), parafilie (což jsou vlastně sexuální perverze, heh) a někdy zabrousí i do Japonské kultury. Není proto překvapením, když zadáte jeho jméno do googlu a vykouknou na vás obrázky panenek zabalených v igelitu, s hubou od mrdky, ojíždějících dildo nebo skákajících po palouku z čůráků. Jeho díla jsou na internetu většinou vyvěšeny s podnázvem 'Baby Art', což je i název jeho blogu.

Kresby Trevora Browna můžete znát i ve spojení s hudbou. Mimo mnoha výstav a ilustrací do různých knih a jiných publikací má totiž na kontě několik album coverů. Nečekejte však Carly Rae Jepsen. Coverem od Browna se může například pochlubit Death Metalová banda Deicide, breakcorový kolos Venetian snares, Power/Noise/Elektronické legendy Whitehouse a nebo Crystal Castles, kteří si Brownovo dílo půjčili bez souhlasu. Brownů blog je k nalezení ZDE. Doporučuju.

 

#28: Donatien Alphonse François de Sade - 120 dnů Sodomy

Pitvalo se tu už hodně věcí. Filmy, Hudba, Malba, reality shows... Na co ale ještě nedošlo jsou knihy. A proč nezačít tou nejtvrdší. 120 dnů sodomy musí být ultimátní relikvií všech prasečů a nechce se mi věřit, že něco takového má už přes 200 let. Určitě existují i další knihy,zabývající se podobnou extrémní tématikou (momentálně mě napadá Palahniukův Snuff, nebo Strašidla). Podle mě ale De Sadův počin furt nikdo nepřekonal. Navíc ta představa, že kniha vznikla v době, kdy chlapům stačilo vidět ženský kotník k tomu, aby na ně přišla urgentní potřeba povolit ventil je prostě šílená. Zároveň nechápu jak všechno to svinsto mohlo vzejít z jednoho jediného mozku...

K Příběhu. Nechce se mi smrdět po netu, abych našel profesionálně napsaný obsah atd... a tak napíšu to, co si pamatuju, ikdyž to nebude asi úplně přesné (četl jsem to minulý rok).Stejně půjde spíš o ten bizár, žejo . Jde vlastně o to, že se místní smetánka rozhodne začít zkoušet ty nejzvrácenější sexuální praktiky co existujou. Naberou proto pár služebných a poddaných (rozuměj mrdaných), vysloužilé děvky, jejichž historky budou sloužit jako inspirace a vydají se na vzdálený zámek, kde se začne veškerá zvrácenost odehrávat...

Zpočátku kniha začíná poměrně nevinně. To ale trvá asi jenom dvě stránky. Hned potom totiž dochází k popisu postav. Nejde však ale o popis alá "Krásné kudrnaté vlasy kaštanového odstínu"
nebo "Dvě nádherně zřející modravé oči přípmoníající tůně" . De Sade vás seznámí s aspekty jako: povislost koz, vrásčitost koulí , zahnutí ptáků nebo zabarvení prdelí. Po tomhle zajímavém popisu se pomalu navazuje na dějovou linku, která vypadá asi takhle. 

Účastníci se sejdou v salonku, kde zasedá jedna z kurev na vypravěčské křeslo. Po objasnění toho, jak se vůbec dostala k řemeslu se rozjíždějí jednotlivé historky. Každá kurva se specializuje na trochu jinou větev zvráceností. Odvyprávení kusu příběhu následuje výpisem highlightů, které se udály na zámku. Většinou jde o následné zkoušení praktik z kurvích příběhů. V knize se taky stává to, že je vyprávění čas od času přerušeno jedním z účastníků typem : Bože! Mě už tak stojí čůrák! "vezme jednoho chlapce a začne ho mrdat mezi stehna".

Abych dokázal že jde o pravý bizár, vybral mezi těmi litry chcanek a hromadami hoven tyhle kousky: Pán si najal kurvu, se kterou se přežrali do plných. po té se odebrali na pokoj, kde si začali skákat po břiše. Efekt, který snad popisovat nemusím je následován mrdačkou v hovnech a zvratcích. Je zde například aji historka, při které jsou kurvy nuceny srát do kádě, aby se v ní mohl zázazník rochnit. Go hard or go home.
Vyprávění dalších kurev je tvrdší a zvrácenější v tom smyslu, že v nich dochází ke zranění, případně ke smrti. Pálení kůže a používání mučících nástrojů není ýjimkou. Tyhle části jsou už vypisovány bodově a bylo to prý kvůli toho, že De Sada naháněli a musel proto dokončit své dílo co nejrychleji. Z téhle části mi utkvěla v paměti historka, ve které si jeden kutil zhotovil sud, do kterého namlátil hřeby (ostrýma stranama dovnitř), nechal do něj narvat ženskou a koulel ho po zahradě. Já jako nevím ale představte si, že máte třeba grilovačku na zahradě a najednou vidíte souseda který nahý (a s postaveným pérem) po zahradě před sebou kutálí sud, ze kterého se ozývá křik prostřídávaný zvuky způsobené dávením se krví. Všechno je doplněné tlustou rudou lajnou za sudem. Rozhodně okamžik, při kterém zapomenete otočit maso.

Můj tip teda zní. Pokud chcete začít číst ale nic vás nebaví a máte rádi prasečin...jste prasata, 120 dnů sodomy je rozhodě to pravé. Já osobně to považuju za jednu z nejzvrácenějších věcí, na které jsem kdy narazil a "datum výroby" z toho dělá ještě o to zajímavější unikát. Pokud vás nesere čtení z netu (kniha jde v ČR koupit), dá se vyhledat na Uloz.to. Pa

#27: Excision

Co to kurva bylo? Tak nějak jsem se cítil po zhlédnutí Excsision. Už zhruba před půl rokem, kdy se na netu začaly objevovat první obrázky si každý musel říkat o co jde. No o horror ne. O bizár jo. Kdybych tenhle film měl zařadit žánrově, řekl bych, že jde o něco mezi černou komedií a  dramatem. 

 

Celý film je jakousi sondou do života Pauline - výrazně úchylné a nepěkné holky. S Pauline se nikdo kromě její ségry moc nebaví, matka se chová ve většině případů jak píča a fotr je debilní podpantoflák . Pauline má však sen udělat úspěšnou kariéru v medicíně a snaží se své matce dokázat, že to myslí opravdu vážně...

Co bych o tomhle řekl? V první řadě bych určitě pochválil krutou práci maskéru, kterým se podařilo vytvořit z téhle - tohle. I když jsem tvrdil že jde o komedii, moc jsem se počas filmu nezasmál i přesto, že Pauline sem tam dá vtipně bizarní hlášku/dotaz. I přes fakt že film ve většině případů spíše nudí je na něm něco, co zaujme. Hlavní "Hrdinka" má totiž počas celého filmu dost bizarní představy a sny, které nám tvůrci ukazují v ujeté stylizaci.  Za mě osobně jsou (společně se závěrem filmu) tyhlety surreální výjevy největším highlightem filmu a u každého jsem čuměl jako debil.

Další zajímavostí pro mě bylo, že jsem se po dobu celého filmu cítil jak hovado, vlastně už jenom kvůli toho, že na to vůbec čumím. Nikdy jsem neměl potřebu vidět hnusnou (no, jakoukoliv) holku, co chutná ptačí krev, nechává se frcat přes krámy, zkoumá svůj použitý tampon atd...  Bizarní atmosféra prostě smrdí celým filmem až do konce, který je mimochodem taky příliš. Na ten jsem čuměl zhruba asi tak, jako čumí Snape na "Dafuq" meme. Nemyslel jsem, že někdy použiju spojení slov "dojemný" a "bizár" ale tohle to vystihuje asi přesně.

Kdyby se mě někdo zeptal na co mrknout, Excision bych nejspíš nedoporučil. Jde však o poměnrě zajímavý experiment.  Pokud teda někdo má chuť se podívat na ne-regulerní prasečí drama/komedii, ať rozhodně zkusí tohle . Když už nic, tak ho aspoň potěší malá role Malcolma McDowella. Na Csfd zatím film má hodně rozporuplné hodnocení. Někde jebe odpad a ostatní zas čtyři hvězdy. Za mě osobně je to na silnější tři, nebo slabé čtyři.

#26: John U. Abrahamson's Flesh and Blood

Jestli vás někdy zajímalo, jak by vypadali lidi v hovenních tvarech, tak je tenhle článek přesně ten on.

Malíř pocházející z Los Angeles -  John U. Abrahamson se totiž o něco podobného pokusil ve své kolekci maleb nazvané "Flesh and Blood". Ve zkratce se to dá popsat jako humanoidní mutanti,  kteří jsou většinou doplňováni o přihodné rekvizity. Na první pohled tyhle malby rozhodně vyvolávají jenom pocit čiřého hnusu. Po přečtení názvů děl ale začínají dávat určitý smysl. Sám Abrahamson o této výstavě tvrdí, že se pokusil vzít všechnu hrůzu, bolest a další věci, které lidi trhají na kusy a přenést je na papír, dřevo nebo plátno.

Výstavu navíc doplňuje ještě jeden silně bizarní unikát. Umělec se rozhodl naplnit 650 ampulí svou vlastní krví a masem. Tyto ampule jsou zavěšeny na železném rámu tak, aby tvořily lidské tělo.  Výstava dohromady čítá 30 maleb. Všechny díla i s popisy si můžete prohlédnout v online prohlídce Abrahamsonovy knihy, která se nachází zde. Kniha obsahuje i fotografie z výstavy.

Mother Issues

Krom této série  má Abrahmson na svědomí mnoho jiných maleb. Jde zejména o temnou tématiku, občas s prvky gotiky. na jeho webu je většina maleb k prohlédnutí.

Osobně doporučuju projít celou "Flesh and Blood" knihu. Nic podobného jsem nikdy neviděl. Možná to použití řetězů a jehel se spojením s kůží ve mě trochu vyvolává good old Hellraisera. Hellraiser je však Peklo. Tohle je spíše bizár.

#25: Forced Gender Reassignment & Ohrwurm

Dneska jsme pro vás vybrali dva klipy, které tady rozhodně za zmínku stojí. Proč zrovna tyhle dva? Chirurg mi totiž Forced Gender Reassignment nedávno poslal. Oba jsme čuměli jak debilové. Potom napsal, že Ohrwurm (druhý zmíněný klip) je proti tomuhle hadr a já nevěděl, jestli úplně souhlasit. A co myslíte vy?

Cattle Decapitation - Forced Gender Reassignment Video

O své lásce ke Cattle Decapitation bych mohl napsat bakalářskou práci, ale dnes se budu věnovat klipu k songu "Forced Gender Reassignment", který strhl maličký poprask. Cattle Decapitation pochází ze San Diega a hrají směsici death metalu a grindcoru. Jejich videa vždy byli trochu drsnější, ale nemůžou soupeřit s "Forced Gender Reassignment", které neslo slogan - tak drsné, že ho Youtube nebo Vimeo neustojí. Takže si udělejte pohodlí, dem nato!

SAY FUCK GOD!
SAY IT!
SAY IT YOU FILTHY CUNT! SAY IT!
FUCK - GOD! FUCK - GOD!

Klip začíná na demonstraci Westboro Baptist Church (což se dá lehce poznat podle jejich retardovaných plakátků), kde borec unese dva z nich. A abych řekl pravdu, tak mi jich není vůbec líto, protože WBC jsou snad nejnižší forma života na zemi. Ale zpět ke klipu, kde borce načnou pár ranami do obličeje. Povšimněte si také hezkých modrých oček zpěváka Travise Ryana, protože se přesouváme ke krájení varlat. No nedělejte, že jste překvapení; song se přeci jmenuje "Forced Gender Reassignment" (násilná reorganizace pohlaví)! Ale proč by měl borec dostávat všechnu pozornost, když je vedle spoutaná borka. A pokud sem si z tohoto klipu něco odnesl, tak jen to, že mi bude připomínat tampóny. Nicméně druhou věcí bude asi vlastní bolest varlat, protože malé procento bolesti se přenáší přes obrazovku. Pokud se dostanete k hřebíkové pistoli, tak pochopíte. Ale je na čase oběť otočit a zkusit trochu rektální lásky. - Vrtačkou. Krev stříká proudem, střeva se navíjejí na vrták, prostě síla. Hudba a klip pomalu finišují a naše dvojce trochu kolíbavě odejde do západu slunce. Happy end jak nikdy!
Je tedy toto nejbrutálnější klip v dějinách? Nerad hážu kolem sebe superlativy; ale je to možné. Pokud hledáte ten nejvíce zvrhlý, zvrácený fuck-off gore klip, tak tohle je určitě číslo jedna. Žádná cenzura, nahota a násilí je v plné síle a krví se nešetří. A nesmím zapomenout, že i hudba s klipem ladí. Za tvorbu klipu je zodpovědný Mitch Massie, který dále dělal parádní klipy pro Murder Construct nebo The Locust. Jeho tvorbu stojí zato skouknout a doporučuji první CD klip "Kingdom of Tyrants". Nicméně U "FGR" mi bylo připomenuto, proč miluji Cattle Decapitation - protože mě vždy překvapí.

(kliknutím na obrázek otevřete stránku, na které lze zmíněný klip přehrát)

Srovnáni s "Ohrwurm" od Cephalic Carnage - "Ohrwurm" jak jsem ho viděl poprvé, tak byl taky velice šokující klip, nicméně mé varlata zdaleka tak nebolely tak jako u "FGR". Plus, rozjezd klipu mi přijde zdlouhavý a všelijaké havěti se až tak neštítím. Proto hřebíky v penisu a vrtačka v análu byli horší. Nehledě nato, že song se mi líbí více.
Jaké tedy z toho všeho plyne ponaučení? Nebuďte členem Westboro Baptist Church a nic se Vám nestane!

- Chirurg

Cephalic Carnage - Ohrwurm

Druhé video je od skupiny Cephalic Carnage, která hraje taky Grind. Specifičtí jsou zejména tím, že se do svojí hudby nebojí zakomponovat prvky z totálně odlišných žánrů jako v tracku Ohrwurm, kde jde slyšet například trubka. Jo, trubka v grindcoru. Dalším z highlightů jejich tvorby je rozhodně věc 'Dying will be the death of me' , která je boží pochcávkou na celý Deathcore žánr a navíc obrashuje jedno z mých nejoblíbenějších kytarových sól!' O Ohrwurm (resp. o klipu k Ohrwurm) bude taky druhá půlka tohoto článku. Video natočil Michael Panduro, který mimoto natočil videa ještě pro bandy jako Saint Vitus, nebo Job For A Cowboy.

Před rozjezdem téhle prasečiny na nás video ze začátku plivne příznačnou citaci a dalo by se říct, že se celý klip bude kolem tohoto daného tématu nějak motat. Po několika makro záběrěch na těla aktérů klipu, rozlévající se krev a červa na nás video vychrlí pomalu se rozjíždějící mrdačku. Všechno se odehrává jenom na posteli s absolutní absencí kulis a vidět jde všechno. Pokud tohle někdo nevydrží a vzápětí vytáhne dick, bude asi za chvíli litovat. Na scénu totiž znova přichází zmíněná krdev a taky havěť, která předtím měla fungovat asi jako nějaký twisted teaser.Všechno jde vidět. zachází se ale ještě dále. Po pár záběrech na prcání a otevřené rány se klip střihá (najížídí trubka!!!) a zabírá frajera snažícího se narvat si vnitřnosti padajíci z otevřeného břicha zpátky. Následuje plazení, při kterém všechen ten 'bordel' táhne za sebou a vytváří poutavou červenou skrvnu. Co se děje poté, to už je fakt jenom třešní na tomhle zvráceném hovně. Červ z dicka a následná 'exploze'? Fakt? Jo. Doporučuju nevypínat klip při titulcích. Obsahují totiž ještě pár výživných záběrů.

(kliknutím na obrázek otevřete stránku, na které lze zmíněný klip přehrát) 

Jestli bych měl posoudit který je z těchto dvou klipů extrémnější, tak bych asi nevěděl který vybrat. Každý jde totiž úplně jinou cestou. Zatímco video od Cattle jede čistě Eploitační, až snuffový vizuál, Ohrwurm se snaží ukázat hnus nějakou zvrácenou artovou formou. Jestli nemůžete zkousnout záběry na torturu člověka (zejména na 'tamtěch' místech), dostane vás klip od Cattle decapitation. Pokud však někomu vadí červi a vnitřnosti, ohrwurm je pak pro ně. Za mě je teda Forced Gender Reassignment násilnější. Ohrwurm zase odpornější.

-Lukács