Počitadlo prasáků

středa 13. března 2013

#50: Double TOP 5: The most creepy video game enemies

 Máme tady další dvojitou TOP pětku, kterou vymyslel Tomáš. Tentokrát půjde o silně nerdí edici - O creepy charaktery ve hrách. Ke svojí top pětce chcu jenom napsat, že je to jenom můj debilní názor a bude asi celkem dost stěžejní, že jsem nehrál Silent Hill a Resident Evil, hry, které jsou v  umaštěné nerdské kultuře označovány majoritou jako ty nejlepší. Začínáme...

TOP 5 by Lukács


#5: Piggsy (Manhunt)

U prasáka je to trochu sporné. Není to totiž úplně tak monstrum. Creepy faktor však funguje dost dobře a Manhunt se skoro až snuffovým vizuálem a nejvyšším stupněm násilí je povinnost zmínit. Jenom si představte zchátralý, prochcaný byt z dřevotřísky se zamčenýma dveřma, v něm vás a psychopata s prasečí hlavou, motorovou pilou a cca stopadesáti kily - to vše jen v cárech obvazů.  Přidejte kvičení a retardované skuhrání prokládané zvukem motorové pily, temné prostředí, vaši neozbrojenost a máte horror jak má být.


 #4: Glutton (Dante's Inferno)

Nedokážu teda úplně s čistým svědomím říct, jestli je tento exemplář tak děsivý, jako je nechutný. Glutton pochází ze hry Dante's Inferno, přesněji ze třetího pekelného kruhu - Obžerství, ve kterém se například pohybujete po syrovém mase a brodíte se v žaludečních šťávách až k bossovi - Cerberovi . Tomu všemu taky odpovídá Gluttonův zjev. Tenhle nemotorný a prohinlý tlustor se třemi hlavami (dvě zakrnělé, jedna určena jenom k přijimání potravy), povislýma kozama a rukama zakončenýma ústy útočí zepředu a zezadu - tedy obřím průjmem  a projektilním blitím. S moji emetofobií oceňuji Gluttona kvalitním třetím místem.





#3: Centaur (Fallout)

Centaur je (bohužel) jedním z mála opravdu povedených humanoidních mutantů ve Falloutu(Tím samozřejmě nechci shodit boží Fallout, ale co si budem povídat. Více creepy monsters by zcenil každý). A i přesto, že se jedná o slabšího nepřítele ve hře, je pravděpodobně tím nejhnusnějším. Jak už bylo zmíněno, jde o zmutovaného člověka. Nepředstavujte si však koňský podvozek spojený s půlkou blonďatého kunďáka se sixpackem držící vtipný luk. Jde totiž o retardovaně se pohybujícího hnusáka s nevyvinutýma končetinama a obřím trojjazykem, který je po vás schopný metat něco, co konzistencí připomíná řídkou stolici. Úroveň nepříjemnosti taky přidává místo výskytu. Takový Centaur ve starém, zničeném, rezavém vaultu určeném pro testování radiace na lidech funguje určtitě lépe než na defaultní ulici.


#2: Divider (Dead Space)

U Dead Spacu je to vlastně celkem jedno. Ať se vybere cokoliv, vždycky to bude víceméně vzbuzovat scary/creepy dojem, záleží  holt na vkusu. Osobně jsem zvažoval ještě Stalkera, ale nakonec vyhrál onen Divider. Tenhly ramenatý,podlouhlý,vychrtlý frajer oděný ve zbytku laboratorského pláště mě děsí spíš zjevem než schopnostmi. Ty ale taky nejsou úplně od věci. Jak už jeho jméno asi napovídá, Divider se skládá z několika částí, které se dokáží skládat a separovat, přičemž jsou jednotlivé 'končetin' živé a schopné útoku. To znamená, že pokud je Divider doslova na kusy, nemusí to nutně znamenat, že je po všem. A Isaac pak zas může kvičet jako vyměkklá píča. Hah!



#2: Slayer (Suffering)

Slayer je základním nepřítelem v klasické rubačce Suffering. I přes všechny ostatní, tvrdší monstra se mi Slayer  'zařezal' do paměti určitě nejvíce.Jde o člověka usmrceného dekapitací a bez veškerých následných upgradů by vlastně šlo jenom o zmrzačené torso. Po vylepšení, kdy jsou ruce a nohy nahrazeny čepelemi,hlava je umístěna do kovové konstrukce a všechno to přopmíná tak trochu SM Gimpa však  dostáva takové vzezření za které by se nemusel stydět ani bůh moderního horroru Clive Barker. Slayer se dokáže pohybovat i po zdech, a proto se může objevit tam, kde by byl nejméně očekáván. Aby toho nebylo málo, tak i přesto, že nemusíte Slayera vidět, půjde pravděpodobně slyšet díky skřipaní zmíněných čepelí o zem. To je pravděpodobně nejvíce creepy factorů, co jsme dokázal u jednoho monstra nasbírat, a proto si Slayer zaslouží mojí první pozici. Pa!


  -Lukács


TOP 5 by Chirurg

Ať je to jakýkoliv TOP žebříček creepy či disturbing věcí, některé mé výběry jsou celkem podivné. A to je asi tím, že i ve hrách se štítím podivných věcí. Například bych tu dal jednu mizernou elektrickou rybu ze Serious Sama, kterou si absolutně nikdo nepamatuje, protože byla tak fádní. Ale já se z ní málem rozbrečel. Nicméně nato tu není dost pozic a následujících pět stvůr mě ze spaní budí více. Takže pome -



#5: Bloodsucker (S.T.A.L.K.E.R. série)

Chudák Bloodsucker, není na žádném seznamu creepy potvor, nikdo si ho nevšímá a jsem asi první, kdo mu dá trochu love. Jak jsem poprvé hrál prvního S.T.A.L.K.E.Ra, tak sem si myslel, že většinu nepřátel budou tvořit lidští protivníci z jiných frakcí a sem-tam nějaký ten ozářený pes. Takže si dokážete představit mé z-židle-vyskakující překvapení, když v temných podzemních katakombách na mě vyskočilo tohle. Bloodsucker je humanoidní upír, kterému z tlamy visí pár chapadel a je dokonce neviditelný. Zjeví se v moment, až se o Vás doslova otírá. Jako by prolézání starých katakomb někde na Ukrajině nebylo už tak dosti znepokojivé, osidlují je tihle miláčci. Nejhorší na nich je, že je člověk ani nevidí, protože jsou průhlední a nedělají žádný zvuk dokud do nich nedrcnete. Druhé pokračování Clear Sky je zasadilo do močálů, kde jste mohli pozorovat, jak se najednou rákosy hýbou a voda se čeří. A třetí díl Call of Prypiat Vás dokonce vzal do jejich doupě, kde pěkně spinkali (nechtějte vědět co se dělo, když jste do jednoho omylem drcli). Nicméně nic se nevyrovná jejich debutu v roce 2007 a temných katakombách výzkumného institutu Agroprom.







#4: Regenerador (Resident Evil 4)

Resident Evil 4 jsem hrál jako ten největší mrzák. Pro ty z nás co neměli PS nebo Xbox, jsme se museli spokojit s tím nejvíce zmršeným PC portem v existenci. Nerozpoznával totiž myš, takže vše od pohybu, točení a střílení se muselo dělal pomocí kláves. A už jste se někdy pokoušeli zamířit na hlavu pomocí kláves?! Vlézt do futer mi připadalo jako boss fight. A RE4 není zrovna lehká hra a to se potvrdilo, když ke konci hry na scénu přišli Regeneradoři. Další groteskní a bizardní potvora s pijavicemi v těle, červenýma zářícíma očima a hubou plnou zubů jak sekáčků na led. Nicméně nejvíce nepříjemné je, že když se s ním setkáte poprvé; nejde zabít. Při životě ho udržuje hrstka pijavic, které má implantované v těle a ty jdou vidět pouze infračerveným puškohledem (který Vy nemáte). Můžete je rozstřílet jak chcete; půjdou dál. Hlava pryč; půjde dál. Nohy pryč; poplazí se za Vámi dál. Takže jako ta největší pochvička posraná až za ušima musíte zdrhat. A to, že zdrháte starou pitevnou nedělá věci lepšími. A jako by to nebylo málo, kdekoliv se schováte, tak tam je další. Nejvíce památný je určitě ten v mrazáku. A když už tedy se Vám podaří je nějak zranit, tak z jejich těla vyrazí několik bodců a začnou řvát bolestí. Svůj první střet s Regeneradorem nikdo nezapomene, a hlavně já se svým klávesnicovým ovládáním.



#3: Scythid (Borderlands)

Pamatujete jak jsem psal, že se štítím divných věcí? No, tak tady je jedna. Scythid je jakýsi bezobratlý hmyz, který mě nehorázně sere. Sere mě cokoliv, co najednou vyskočí ze země a začne na mě skákat a poletovat kolem hlavy. Nicméně největší hnus je to jejich vysoké a ostré zapištění, které působí jako jehly do mých uší. Plus, vypadají nechutně a nenechají mě být. A vždycky je jich hafo; uvidíte jednoho a pět už po Vás skáče a piští do uší. Kdykoliv jsem měl příležitost, tak sem je přejížděl, protože kdo se s nimi má srát. Zatracené malé pištící kurvy. I XP za ně je mizerné a hlavně neumím vyslovit jejich dementní jméno. Bah!



#2: Cazador (Fallout: New Vegas)

No když už jsme u věcí, co mi poletují kolem hlavy. Jak je možné, že tím nejnepříjemnějším a skoro nejsilnějším nepřítelem ve hře může být blbý motýl?! Cazadoři mě serou takovým způsobem, že bych topil malé štěňátka. A štítím se jich tak, že odstupuju od monitoru. Na toto místo sem zvažoval Centaura (také NV a Fallout 3), ale ten aspoň nelítá v šestičlenném hejnu. Jakoby to jejich hnusné třepetání křídel nebylo dost, tak jsou všude, nejdou zabít a Vás si podají za pár sekund. Přiletí v mžiku a už to do Vás perou svými bodci. Celý monitor Vám zabere jejich hejno a připadáte si, jako kdyby Vám křídly jebali do hlavy. Utéct se nedá, protože rychlejší než oni nejste. A teď si představte, že jste v jeskyni, kde je jejich líheň. Až s Vámi skončí, tak si budete připadat jak znásilnění.



#1: Cherub (Doom 3)

Možná jste zaznamenali trend s věcmi co mi lítají kolem hlavy. Cherubové jsou jedním slovem ZLO. Hoďte mě do jámy plné Bloodsuckerů, než abych měl co dočinění s jedním Cherubem. Než vůbec tedy jednoho uvidíte, tak slyšíte dětské žvatlání spolu s komářím bzučením. A asi všichni víme, jak příjemné je komáří bzučení. A když už tedy ta potvora vystrčí hlavu, tak je to malé miminko s drápy a obrovskými komářími křídly. Já v ten moment zdrhám z pokoje. Jistě, že je to další z nepřátel, jenž musí přijít s deseti kamarády. A když to zatracené miminko najednou vyletí a sekne Vás přes obličej, tak z toho jde mráz po zádech. Ze všech monster, co Doom 3 skýtá je paradoxně miminko tím nejvíce hrůzostrašným. Cherubové jsou reklamou na potrat! Držte je daleko ode mě!


- Chirurg

úterý 12. března 2013

#49: Nicky - Rich Boy

Zrovna včera byl na youtube nahrán evidentně zamýšlený virál v podobě písně 'Rich boy' od určité
Nicky Tučkové. jde o velmi zkurveně zazpívanou písničku s otřesnou produkcí, špatnou výslovností a textem, který byl pravděpodobně tvořen na silném DMT. I přes tyto všechny faktory má nehledě na like/dislike poměr Nicky za den naklikáno  přes dvě stovky tisíc a počet stále roste.



Jestli však někdo očekává můj hejt na tuhle groteskní sračku, bude celkem zklamaný. Osobně mě to baví jak svině a považuju to za lehkou genialitu. Proč? Nejen, že Nicky božsky využila majoritní demence Českého národa a kvalitně ho vytrolila  (Seriously, kdo si myslí, že to ta holka myslí vážně musí být poloretardovaný nedomrd. Stačí si přečíst popis videa). Navíc totiž (řekl bych, že záměrně) velmi dobře pochcala to všechno, co normální lidi poslouchají ne nutně v cizích jazycích (Jo, ti co nejvíc pičujou na toto video) a taky si udělala geniální prdel ze všech wannabe celebrit, 'zlatokopek' a podobných individuí, jinak řečeno - to, co si masochisticky jedou ti lidi, kteří měli urgentní potřebu hejtit tohle video.

Je celkem už po prvním dni jasné, že Nicky čeká v ČR pořádná fame, a to nejen na netu. Dávám tomu pár dní, poté budeme určitě mít možnost sezřít interview o jejím psovi třeba ve VIP prima zprávách. Osobně Nicky tleskám a cením ji za to, že do toho šla i přes to, že bude u většiny do konce svého života za totální píču. Čekám teda, kdy lidi strašně prozřou a budou si hrát na chytré tak, jako já s tímhle mrským článkem. Čao.


pondělí 25. února 2013

#48: Dir En Grey - Obscure

Každým novým dnem se víc a víc přesvědčuju o faktu, že Japka dokážou naservírovat i to, co si někdo nedokáže ani představit. Vyjma podivného umění, filmu a porna s chapadly se dokáží urvat i u obyčejného hudebního klipu tak, jak se to podařilo Mansonovi v devadesátkách a pár dalším vyvoleným...



Dir En Grey jsem moc nestudoval. Proč? Protože mi píseň 'Obscure' zněla jako špatná kopie Kornů mixlých s Gojirou, pokoušející se hrát pochybný metalcore, což už dneska fakt moc nefrčím. Snad bude stačit, když jen podotknu, že jde o populární Japonskou skupinu hrající 'J-Rock'? (Last.fm says so), která má na kontě již 8 desek. Kapela byla založena roku 1997. Zpět ale ke klipu...

Co si budeme nalhávat. Video k 'Obscure' má téměř všechno, co se od Asijské produkce očekává: Gore, násilí, sliz v místech, kde by ho nkdo nečekal, náznaky Cyberpunku , levné triky, nebo Creepy Gejše. To vše v poměrně nepochopitelné návaznosti. Díky tomu všemu mi video připomnělo kulty jako legendární Tetsuo, banovanou potratem napuštěnou torturu Imprint, či precizně ujetou Robogeishu. Zásadní moment však nastává, když se podivná gejša domáhá plodu ze stromu. Nepodařilo se mi vyhrabat, kdo je režisérem tohoto díla, ale nedivil bych se, kdybych se dozvěděl, že u výroby 'Obscure' spojili síly mistři jako Shion Sono, Shinya Tsukamoto a Takashi Miike ihned po intenzivním DMT dýchánku...

středa 20. února 2013

#47: Alicia

Surrealismus patří rozhodně dodnes mezi jeden z nejzajímavějších uměleckých směrů. Toho, koho tenhle směr moc nebaví musí přinejmenším alespoň docenit Dalího precizní knír. O bohu Salvadorovi ale řeč dnes nebude. Půjde totiž o film, ale ne však o kultovního Andaluského psa. Je však dost možné, že by se při sledování Alicie vyvalila Buñuelovi bulva. A ani by možná nepotřeboval břitvu.


Alicia pochází z dílny Španělského (Z Katalánska jako Dálí!*Pozn. Dantíka) režiséra Jaumeho Balaguera , který se mimojiné může pyšnit např. dnes už všemi milovaným zombie horror flickem REC, pro který připravuje už 3 díl v jeho režii.
Kraťas Alicia byl představen roku 1994. Šlo o vůbec první Balaguerův film a hned za něj získal ocenění 'Best Short Film' na Španělském filmovém festivalu. Surrealismus je především o osvobozování vlastní mysli a Balagueró se u tohohle kousku osvobodil tak, jak jen mohl.

O tom, o co vlastně v téhle Surréalní ujeťárně řízlé trochou dekadence jde můžeme jenom polemizovat. Někdo si z toho možná vezme velmi hlubokou myšlenku, někdo si řekne 'Dafuq?' a někdo se po tom třeba jenom klidně nevyspí. Moje teorie je taková, že jde o zvrácenou sadomasochistickou sexuální představu, čemu by celkem mohl odpovídat začátek, latex, plynové masky a další. Kdo ale (kurva) ví? Rozhodně se mrkněte. Těch 7 minut za to rozhodně stojí!



úterý 19. února 2013

#46: Joel-Peter Witkin

OK. Po trochu volnějším tématu v podobě intervjů s dědou, který evidentně neví kdy to zabalit, je tu další, serioznější věc. Nyní opět přivoníme k fotografiím. Neočekávejte však regulerní holku s dioptrickýma brýlema bez dioptrií a s nikonkou fotící kus dřeva na rezavém mostě. Půjde o regulérní umění!

Joel-Peter Witkin se totiž nezaměřuje na makro květin, ani na své kámoše. V jeho hledáčku proto  můžeme najít krom křesťansky a malířsky ovlivněných snímků  zejména znetvořené a postižené lidi (včetně těch mrtvých), či masochismus. Není proto divu, že mimo psychopatů fetující umění Witkinova práce posloužila mnohým (nejen) Death-metalovým skupinám jako obal na jejich desky. Inspiraci tímto fotografem můžeme vidět i v tvorbě mnohých hudebníku. Pojď me si proto připomenout a popřípadě zatrstat na kultovní Closer od Nine Inch Nails.



Kromě bordelu, co napáchala tvorba tohoto dekadentního jezdce zejména mezi křesťany a kritiky stojí ještě za zmínku dohoda s márnicemi, která mu umožnila půjčovat si umrlce a následně si je aranžovat tak, jak je chce vyobrazit na svých fotech.

neděle 17. února 2013

#45: Jan Domabyl

Číslo 46 bude od většiny ostatních příspěvků trochu jiné. Proč? Téměř na všechny bizáry, perverze a jiné legrace totiž přijdu sám s tím, že je úmyslně objevím, nebo už nějakou tu dobu znám. Tenhle exemplář mě však nachytal zcela nepřipraveného, a o to větší šupu jsem dostal...

Vše se to stalo jenom díky tomu, že jsem jako správná nula seděl v pátek večer doma. Inu, co naplat. Kolem desáté večer jsem sedl před bednu a dopřál si další z dílů relace 'Show Jana Krause' . Vše bylo, tak jak má. Úvodní žvást byl ok. Následoval Geňa, kterého snad nejde (když se opomenou předpotopní díly Tele Tele a od začátku vydojenou talkshow Mr. GS) ani moc hejtovat a po něm přišla na řadu hezká herecká dvojčata, (jejichž jména už jsem zapomněl) s poměrně nevtipným dvojčetím tématem. Jako třetí se však objevil zmíněný Jan Domabyl . V ten čas jsem ještě netušil, s kým mám skrze televizní obrazovku tu čest.



Po ohlášení jména Honzou Krausem se objevil v sále celkem sympatický stařec, kterému by se daly do konce jeho dnů počítat hodiny. Jak určitě všichni fans této show ví,  třetím a posledním hostem je většinou někdo, s atypickou zálibou, či projektem apod. Proto jsem si myslel, že pan Domabyl bude nejspíš něco jako Čech s největší sbírkou jeleního paroží. Chyba.  Hned po dobelhání se na pohovku třiadevadesátiletý děd uchopil jedno z dvojčat kolem ramen. Někomu to možná přišlo milé, nebo vtipné. Já však pociťoval už první náznaky podivné perverze. A měl jsem recht. Už od téhle doby jsem měl na ksichtě výraz aka "Oh god, why?!", zatím co dvojčata se tvářila ve stylu "Dafuq am I doin here?!". Nebudu snad asi ani prozrazovat víc, abych nikoho neochudil o zážitek z tohoto freaky interview. Jusss...watch.


čtvrtek 24. ledna 2013

#43: Fantômas

Fuck! To jsem tak jednou čuměl na interview s Melvins (zrovna jsem ve stádiu, kdy tuto skupinu bezhlavě a onanisticky uctívám), když se v tom pán zeptal, zda bude pokračovat projekt supergrupy Fantômas s tím, že tam King Buzzo hraje na kytaru. Inu nezaváhal jsem a ihned jsem si něco pustil s doměním, že mě čeká podobná sludge/grunge rocková seance jako od už zmíněných Melvins. No, a bylo to... jiné. 

Už jen háro Krále Buzza prozrazuje, jak normální je tvorba uskupení Fantomas.
 Takže tak. Fantômas je projekt sestávající se z Buzze Osborna, Davea Lombarda, Trevora Dunna, a  hlavně Mikea Pattona. Ano. Každý, kdo ví  alespoň okrajově (jako já) něco o Pattonovi se určitě shodne na tom, že nemůže čekat nic úplně normálního a taky na tom, že tenhle pán musí sloužit jako sběrač vyjetých myšlenek proudících z paralelních vesmírů, usměrňovaných pro lidstvo pomocí jeho několika weird kapel. A Fantômas není žádnou výjimkou.

A jak teda tahle kapela zní? Podle většiny lidí jde o experimentální, avant-gardní metal (kritikem nazváno taky jako 'Dada-metal'), z čehož jsem chytrý asi tak, jako ze smyslu lyrics na albu LuLu. Osobně jsem zatím prošel poslechem pouze jedné desky, a to "The Director's cut". Jenom podle toho, co jsem si projížděl tracklisty ostatních počinů této skupiny, můžů označit The Director's cut už teď za nejucelenější nahrávku.
Album je vlastně kolekcí cover verzí známých i méně známých main themes pro horrory a thrillery. Mezi jinými zde najdete předělávku znělky Godfathera, Rosemary's Baby a nebo The Omen. Nečekejte však regulerní nahrávky. Album je plné Pattonových skřeků, různých hluků, výrazných kytar, klidných i ultrarychlých bicích, a to v časech, kdy je nejméně čekáte. Demonstrovat to jde napříkald na předělávce pro Omen, kde vám zničehonic dá přesdržku našláplá Lombardova sypačka.



 Za zmínku stojí i tenhle živák, kde nikdo očividně neočekával a nepochopil takový nášup roztancovaných avantgardních čaker uprostřed regulerního fesťákového odpoledne.  Osobně si myslím, že šlo pouze o ultimátní trolling iniciovaný přímo od pořadatelů. Tímto videjkem se i rozloučím, tak pa.



 
 

středa 23. ledna 2013

#42: Gojin Ishihara

Jak pokračuju s tady tím blogem, který momentálně čte pár mých zbylých kamarádů, a pár náhodných klikačů, uvědomuju si, že každý člověk v sobě asi musí mít aspoň trochu hipsterství. Někdo si líže vlasy na stranu, a nosí kšandy. Někdo se třeba fotí, jak čte, a pije čaj. No, a někdo zase zakládá bizár blog, a v podvědomí doufá, že nějaká bystrá osoba někdy strašně zcení jeho zájem o aspoň tuhle debilní a úchylnou formu umění...A tenhle žvást vznikl třeba kvůli toho, že dneska chcu psát o Gojinovi Ishiharovi, který má na svědomí sice boží kresby, ale vím o něm víceméně hovno.

O Ishiharovi jsem toho na netu fakt moc nevyhrabal. Vlastně se dá najít asi jenom jeho kultovní ilustrace japonských monster ze stejnojmenné knihy, a hrstka dalších. Zdroje uvádí, že Ishihara ilustroval knihy v 70. letech pro vzdělávací a zábavné účely určené pro děti(!), což tomu všemu přidává poměrně na bizáru. Já nevím, ale výjevy jako pavouk s ženskou hlavou, humanoidní želvy stříhané podle kastróla, nebo goblin se splašenýma čakrama stahující člověka z kůže mi přijdou celkem úchylné, a creepy ještě teď, kdy si o sobě troufám říct, že jsem (aspoň věkově) poměrně velký kluk. Obrázky jsem na šel na facebook stránce věnované jeho tvorbě, kde jich najdete více. Podívej!

Rashōmon no oni (Obr z rashomonské brány)
 Jorōgumo (doslovný překlad: pavoučí děvka. Děti ocení)
Kappa (říční skřet)






úterý 22. ledna 2013

#41: Gaspar Noé & Sodomites

Tákže po dvou animácích si dáme ještě jeden, teďka už ale hraný kus. A proč né něco lehce erotického, žejo. Řeč totiž bude o režisérovi, a jeho jednom né moc známém, leč velmi signifikantním díle.



I přesto, že je Gaspar Noé v povědomí poměrně většímu publiku než ostatní kinematografická hovada, tak se dá říct, že nic úplně 'normálního' ještě nevypustil. Možná i proto je kritiky zařazen do podivného subžánru 'New French Extremity' vedle takových děl, jako jsou například Inside, Haute Tension, nebo Martyrs.
Jeho tvorba je specifická zejména viditelným experimentováním, rozlítanou kamerou, šíleným střihem, božíma titulkama,a grafickým (a kurva uvěřitelným) zobrazováním jak násilí, tak i sexu. Není proto problém v jeho filmech narazit na vyobrazení znásilnění, potratu, rozmrdání hlavy hasičákem na srač, či zmlácení téhotné ženy.
Posledním zářezem v Noého filmové tvorbě je feťácký opus 'Enter The Void'. Většina lidí ale bude spíše znát kousek jménem 'Zvrácený', který se proslavil zrovna hlavně devítiminutovou znásilňující scénou. Za zmínku určitě stojí i film 'I stand Alone', který slouží jako jakási sonda do života jednoho zkurveného starého smolaře.
Noé má však na kontě aji pár kraťasů, a teď už asi nikoho nepřekvapí, že jedním z nich je i takové ujeté (rozuměj umělecké) porno. Zajímavé je, že i když jde o regulérní Pé, tak jde na něm vypozorovat všechny Noého režisérské rysy. Je tu tedy dost grafická scéna, epileptický střih, a aji ta kamera si tu na chvilku zalítá.



Sodomites- Gaspar Noe (by Vinston) from Slander Bob on Vimeo.

Edit: Pokud vám přišlo, že se v tomhle kraťasu ubírala přehnaná pozornost na kondom, nemýlíte se. Film totiž měl původně nabádat Frantíky k bezpečnému sexu. Nikdo tehda ale asi netušil, jak to dopadne, když to veme do rukou strejda Gaspar. Informaci o tom, zda se film pouštěl na Francouzských základních školách v rodinné výchově jsem bohužel nenašel.

pondělí 21. ledna 2013

#40: Where the Dead Go to Die







Čao! Ano, jsem si vědom, že jsem se poslední dobou flákal, ale teď s sebou přináším snad tu nejvíce zvrhlou a bizarní věc, co tento blog zažil. Mluvím o relativně novém filmu Where the Dead Go to Die od tvůrce Jimmyho ScreamerClauze. Udělejte si pohodlí a připravte se sestoupit do nejtemnějších hlubin absolutního šílenství.
Můj zájem o tento film vyvolala řada komentářů, které nazvali tento film tak traumatizujícím, že ho museli po 15ti minutách vypnout. To mi znělo jako solidní reklama a začal jsem film hledat. Jednoduše řečeno, WTDGTD je surrealistický horor tvořený CGI animací. A tak jsem si řekl, že jsem přece velký kluk a nějaký animovaný film mě jen tak nerozhodí. Nicméně až film skončil, tak sem byl rozházený dostatečně.

"He's watching you.... and he loves you"

Příběh WTDGTD je nesmírně komplikovaný a na konci nečekejte žádnou smysluplnou rezoluci. Jedná se spíše o řadu vizuálně zajímavých (a totálně ujetých) obrazů, které se postavám zjevují či dějí. Nicméně hlavní děj se točí kolem party rozladěných dětí a jejich setkání s pekelným psem Labbym, který se vydává za posla božího. Ten je pak uvrhne do absolutního pekla schizofrenie, sexuální deviace, pornografie, týrání a rituálních vražd. Musím také podotknut, že film je tak výstřední, že jsem během jeho sledování pochopil děj jak Eraserheada, tak Naked Lunch a domyslel konec Inception.
Vtípky ale stranou. Tohle není jen tak obyčejný animovaný film. Styl v jakém je vytvořen na první pohled vypadá lehce komicky, protože náramně připomíná PlayStation 1 grafiku. Ale v momentě jak uvidíte první kill, tak Vás smích přejde. Ne vše vypadá přesvědčivě (tekoucí krev, mluvení, vlasy), ale ScreamerClauzova CGI animace je ideální pro tento film. Je výstřední a unikátní, dokáže vytvořit ty nejbizarnější koláže a postavy co jste kdy viděli. Kdyby tento film byl natočen s reálnými herci, tak by za A nebyl tak působivý, a za B ScreamerClauz by momentálně seděl v base. Většina scén z tohoto filmu je tak abstraktních a zvrácených, že neexistují slova na jejich popis.


"I killed myself the other day..."

Nikdo kdo tento film viděl určitě nečekal, jak jim znásilní vnímání reality. Takhle schizofrenní, zvrhlý, syrový, úchylný a mrazivě nevtipný film jsem neviděl dlouho. Kdybych měl poupravit svých TOP 10 nejvíce disturbing scén, tak WTDGTD bych tam určitě hodil. Někdy jsem si připadal, jako kdybych se díval na něco nelegálního a kdyby mi náhodou někdo vešel do pokoje, tak to přepnu na porno aby to nebylo tak divné. Hned první kill filmu zahrnuje Labbyho, který vykousne nenarozené dítě z matčiny vagíny a vyplivne ho ven i s pupeční šňůrou. Hned potom ukousne otcovy penis a jako kdyby to nebylo málo, tak se nechá oprcat jejich 10ti-letým synem nad jejich znetvořenými mrtvolami, protože je to prý to co by Bůh chtěl. A pokud tohle už je na Vás moc, tak na zbytek filmu bych se opravdu nedodíval. Násilí je skutečně bestiální a film se nebojí vyobrazovat dětskou pornografii, týraní dětí či zoofilii. Přiznám se, že jednou jsem to musel stopnout, pořádně se nadechnout, a až potom pokračovat dále.
Jaké jsou tedy mé konečné pocity? Vtipné na tom je, že pokud z hlavy vytěsníte tu extrémní a skoro nelegální zvrácenost filmu, dostanete velice zajímavý a poutavý surrealistický produkt. Atmosféra filmu je naprosto monumentální a ScreamerClauzovy morbidní výjevy jsou velice kreativní a dokonce i k zamyšlení. Proto je zajímavé, že film jenž obsahuje tolik úchylností je snad jeden z nejvíce unikátních filmů co jsem kdy viděl. Jeden uživatel na IMDb napsal něco ve smyslu "Kdyby někdo dal panu ScreamerClauzovy balík peněz, tak by lidé zažili revoluci v kinematografii", což dle mého zní velice pravdivě. Pod vší tou gore vrstvou je opravdu jedinečný film, při kterém Vám spadne čelist na zem.

"This has been the happiest day of my life"

Where the Dead Go to Die je trip. Pokud nato máte žaludek a duševní zdraví, tak se nato zkuste podívat. Ale na filmový večer s rodiči vyberte radši něco jiného.


Také stojí za zmínku, že Jimmy ScreamerClauz spolupracoval na klipu "Clinical Sodomy 3D" od Butchers Harem (k vidění tu: http://www.youtube.com/watch?v=DDgTztdv33k ). A ve WTDGTD se na chvíli objevuje i Bushpig (AKA Passenger of Shit), který dabingu přispívá výhradně jen svým řevem. A když už jsme u toho dabingu, tak mě relativně překvapilo, že jednu z rolí dabuje Linnea Quigley, známá především z béček z 80tých, jmenovitě Return of the Living Dead, Silent Night Deady Night či Hollywood Chainsaw Hookers. Toť vše, Hail Satan.


 -Chirurg